Komunikace ve veřejné správě bývá v představách veřejnosti spojována s riskantní chůzí po laně visícím nad hlubokou propastí, které se trvale účastní jen vycvičení akrobaté, zvyklí na pády a pokřik obecenstva. Ve vrtkavé veřejné aréně je třeba našlapovat opatrně a stále myslet na rovnováhu, protože se pohybujeme na rozhraní dvou světů. Prvním z nich je mnohovýznamový svět lidské přirozenosti a intimity, plný subjektivního zaujetí, kreativity, emocí a proměnlivosti. Proti němu se zjevuje naopak tajemný, neosobní svět zašifrovaných významů, neměnné objektivity, utajeného rozhodování a uplatňování moci. Zdá se vám, že běžná mezilidská komunikace a úkony správních úřadů jsou nespojitelné světy? Publikace Vladimíra Hegera vám prostřednictvím poznatků z psychologie, sociologie, správní vědy, teorie informace a urbanismu ukáže, jak jsou obě sféry propojené z hlediska vývojových trendů informační společnosti, elektronických médií a sociálních sítí. Vysvětlí rozdíl mezi komunikací uvnitř úřadu a řešením vztahů veřejné správy k občanům. Knihu ocení zejména studenti společenskovědních oborů a zaměstnanci veřejné správy.