Galapágy byly rájem, kde se nerušeně zcela odděleně život vyvíjel svým tempem. Veškerá jedinečná fauna i flóra se přizpůsobovala daným podmínkám zdejšího ekosystému, vše mělo svůj řád, než se objevil člověk a vše bylo najednou narušeno. Ostrovy se staly útočištěm námořníků i pirátů, kteří ve velkém decimovali populace želv sloních, leguánů i hnízdících mořských ptáků, tehdy se Galapágy změnily v peklo..

Galapágy jako takové udělaly veliký krok k záchraně svého ekosystému, již v roce 1934 zde byl první národní park. Od té doby zde vědci i dobrovolníci odvádějí záslužnou práci při ochraně zdejšího ráje. Dnes je již 97% území Galapág národním parkem, v roce 1978 byly zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. Bude jim to však něco platné, když všude na světě probíhá neustálá devastace životního prostředí? Nekontrolovaný rybolov, kácení lesů, vybíjení živočichů. Voda v oceánech se neustále otepluje. Jak dlouho ještě studené životodárné proudy budou studené? Kolik času ještě zbývá tučňákům galapážským, karetám obrovským, lachtanům, terejům, albatrosům, leguánům…a ve svém důsledku i člověku samotnému? Vždyť tohle prolínání pekla s rájem se týká nás všech, v každém koutku světa a pokud můžeme,musíme pro záchranu byť jen jediného titěrného druhu něco dělat,vždyť jsme všichni součástí nádherné, zatím ještě živé planety.