Vědecké knihy obvykle pojednávají o světě, v němž vládnou přísné logické a neměnné zákonitosti. Kniha Stuarta Kauffmana – jakýsi protipól knih Dawkinsových – vypráví o vědě poněkud jiné. Vypráví o životě, který buduje biosféry a vesmír. O životě, který má péči o sebe. O životě, který buduje, přestavuje, hledá zdroje energie, doslova nese kůži na trh. O katastrofách spojených s výbuchy tvořivosti i s vymíráním. O zákonitostech tam, kde cílem není rovnovážný stav. Je to kniha o nové vědě, vědě o chování a evoluci složitých systémů, autonomních agentů, jejichž hlavními představiteli jsou živé bytosti. Systémů, kde přestává platit dělítko mezi přírodou a kulturou, protože jsou obojím.